Anestézie:
Vzhledem k rozsahu výkonu je lipofilling prováděn zpravidla v celkové anestézii, to platí zejména o lipomodelaci prsu. Lokální anestézie je vhodná méně často ke korekci menších tvarových odchylek. Hlavní nevýhodou lokální anestézie je nutnost infiltrace příjmového místa anestetikem, což snižuje kapacitu tkání příjmout přenesený tuk a je složitější aplikovat tuk rovnoměrně. Navíc může mít lokální anestetikum podle některých autorů nepříznivý vliv na přežívání tukové tkáně. Na začátku operace se podávají profylakticky intravenózní antibiotika.
Princip operace:
Lipomodelace prsu se v principu skládá ze tří na sebe navazujících kroků: 1) odběru, 2) zpracování a 3) aplikace tukové tkáně.
Odběr tukové tkáně: Tuková tkáň se odebírá z lokalit, kde je v nadbytku. Odběr se prování buď v poloze pacienta na zádech z břicha a z boků, případně z předních stehen; anebo v poloze pacienta na břiše z boků, z hýždí, vnitřních a zevních stehen. Způsob odběru je velmi důležitý pro přežívání přenesené tkáně. Odběrová místa se infiltrují tumescenčním roztokem. Samotný odběr se provádí ručně pomocí injekčních stříkaček, na které se nasazuje speciální odběrová kanyla o průměru 3,5-4mm, a to z několika drobných incizí (řezů) délky cca 5mm. Vytváří se jen mírný podtlak, aby se zabránilo poškození tukových buněk (adipocytů). Někteří chirurgové používají z důvodu urychlení operace i strojový odběr, tak jak tomu je u klasické liposukce. Tento způsob odběru může vést k poškození odebraných buněk, proto ho lze považovat za méně vhodný. Incize se po ukončení odběru šijí jemným kožním stehem a na odběrová místa se přikládá na 5 dnů kompresivní obvaz, anebo častěji se nosí kompresivní spodní prádlo.
Zpracování tukové tkáně: Získaná tuková tkáň obsahuje krom tukových a dalších buněk rovněž pojivo, zbytky krve a tumescenčního roztoku, ale i kapénky tuku z poškozených tukových buněk. Dříve se k oddělení těchto složek nechal odsátý tuk odstát (sedimentace) nebo se používalo promývání přes síto. Dnes se k získání kvalitního buněčného preparátu s co nejmenším obsahem ostatních příměsí používá nejčastěji centrifugace, méně často promývání přes membránu (např. systém PureGraft), anebo jiná automatická nebo poloautomatická zařízení. Zatím neexistují přesvědčivé vědecké důkazy o tom, že by byla některá z těchto metod lepší než ostatní. Důležité ale je metodu provádět pokud možno v uzavřeném systému za sterilních podmínek. Sám jsem zastáncem centrifugace, protože je to metoda nejjednodušší a při adekvátní organizaci práce na operačním sále umožňuje získat buněčný preparát k aplikaci s minimálním počtem manipulací.
Aplikace tuku: Zpracovaná tuková tkáň se aplikuje pomocí injekčních stříkaček a speciálních aplikačních kanyl, které se zavádějí skrz vícečetné vpichy vytvořené speciálním trokarem (17G). Tyto vpichy jsou k provedení lipomodelace zcela dostačující a po zhojení zanechávají sotva patrné jizvy.
Z každého vpichu jsou aplikační kanyly vedeny všemi směry tak, že vzniká trojrozměrná imaginární paprsčitá síť mikrotunelů, do kterých se při jemném zpětném pohybu kanyly aplikuje malé množství zpracované tukové tkáně pod nízkým tlakem (aplikovaný tuk pak může tvarem připomínat špagetu). Postupuje se z hlubších vrstev k povrchově uloženým. Chirurg by neměl tuk aplikovat jedním směrem více než 1x. K tomu je nezbytné prostorové vidění a vnímání plastického chirurga. Dodržováním těchto zásad se zamezuje ukládání větších objemů tuku na jednom místě. Každá taková „špageta“ tak může být obalena vrstvou dobře prokrvené okolní tkáně, která je nezbytná k přihojení tuku. Uvedená preventivní opatření jsou nejúčinnějším nástrojem proti vzniku tukových nekróz v pooperačním období.
Je nutné vědět, že objem rekonstruované oblasti je nutné překorigovat, pokud to poměry a tkáně dovolí, asi o 30%. Druhá etapa lipomodelace bývá třeba, pokud není možné aplikovat potřebné množství tuku najednou např. pro přítomnost jizev, předchozí ozáření, větší požadovaný objem, apod. Pacienti by měli být ale spíše připraveni na to, že objem klesne asi o polovinu, protože více vnímají objem až v období, kdy je krom aplikovaného tuku místo lipomodelace zvětšeno i pooperačním otokem. Platí zásada, že pokud jsou tkáně aplikovaným tukem nasyceny, má se aplikace tuku ukončit i v případě, že chirurgovi ještě zbývá zpracovaná tuková tkáň, anebo že si chirurg nebo pacient přál radikálnější změnu najednou. Vždy je lepší lipomodelaci zopakovat v druhé době, než zbytečně navyšovat riziko vzniku tukových nekróz.
Doplňky pro pokročilé: Aplikace tuku může být doplněna o celou řadu tzv. modelačních prvků, které mohou estetický výsledek operace značně ovlivnit. Patří mezi ně zejména fasciotomie, při lipomodelaci prsu pak liposukce nebo posun submamární rýhy.