Technika lipomodelace představuje největší pokrok v chirurgii prsu v posledních 10-20 letech. Lze jí dosáhnout mimořádně dobrých výsledků, které v některých indikacích nelze jinou operační technikou dosáhnout. Proto je technika lipomodelace začleňována stále častěji do stávajících léčebných protokolů v chirurgii prsu, a to v různých indikacích.
Rekonstrukcí prsu je označován proces vytvoření nového prsu po té, co byl úplně nebo částečně odstraněn nejčastěji pro nádor. O rekonstrukci odložené neboli sekundární hovoříme v případě, kdy se prs vytváří s časovým odstupem po jeho odstranění. O okamžité rekonstrukci v případě, kdy se při jedné operaci prs odstraňuje a současně rekonstruuje. Primární rekonstrukce prsu je prováděna na doporučení onkologa.
O rekonstrukci prsu hovoříme i v případě, kdy se prs vůbec, anebo částečně nevyvinul.
Technika lipomodelace je dnes součástí některých rekonstrukčních postupů autologní rekonstrukce (prs je vytvořen z tkání tělu vlastních bez použití cizorodého materiálu - implantátu). Přenosem tukové tkáně lze ale zlepšit estetický výsledek i po rekonstrukci prsu pomocí implantátu.
Jedná se metodu autologní rekonstrukce prsu, kdy je v první době prs rekonstruován svalovým lalokem latissimus dorsi ze zad. Ve druhé době s odstupem 3-6 měsíců je pomocí lipomodelace doplněn chybějící objem a současně je prs tvarově modelován. Kombinace těchto dvou metod umožňuje vytvořit prs bez nutnosti použití cizorodého materiálu (implantátu) u většiny pacientek, které jinak nejsou vhodné k rekonstrukci prsu lalokem z břicha. Postup je uplaťňován jak u sekundárních, tak i u okamžitých rekonstrukcí.
Technika lipomodelace v této indikaci zlepšuje výsledný tvar prsu. Doplňuje chybějící objem zejména v oblasti dekoltu a zevních částech prsu. Lipomodelace je pak prováděna spolu s výměnou expandéru za implantát, anebo při výměně implantátů. Vše naznačuje tomu, že přenesený tuk omezuje tvorbu tzv. kapsulární kontraktury kolem implantátů. Přitom tvorba kapsulární kontraktury je jeden z hlavních důvodů výměny implantátů, tedy důvodem dalších operací.
Míra spokojenosti s rekonstrukcí prsu pomocí břišních laloků je vysoká. Někdy si pacientky stěžují na chybění objemu v dekoltu, jindy může chybět objem i v jiných partiích prsu. Lipomodelace účinně napravuje tyto objemové a tvarové nedostatky.
Technika je vhodná pro pacientky s menšími prsy, které mají současně dostatek tukové tkáně v místě odběru. Rekonstrukce probíhá v několika etapách, kdy objem prsu postupně narůstá. Zpravidla jsou nutné 4 operace. Výhodou je nízká operační zátěž, krátká délka hospitalizace a rekonvalescence. Prs lze před lipofillingem preexpandovat pomocí systému externí tkáňové expanze BRAVA. V České Republice ale nejsou tyto prostředky hrazeny ze zdravotního pojištění, proto jsou zatím přes první velmi slibné výsledky málo využívány.
Lipomodelací lze korigovat tvarové deformity po předchozí konzervativní chirurgické léčbě karcinomu prsu. Tato léčba by měla být prováděna pouze na specializovaných pracovištích. Důvodem je relativně vysoké procento recidivy, anebo koincidence (vytvoření nového) tumoru prsu i bez další operace (cca 1,5% za rok). Všechny tyto pacientky by proto měly být před operaci vyšetřeny ultrazvukem a mamograficky, případně i magnetickou rezonancí (předoperační vyšetření). Lipomodelace se provádí pouze v případě, že jsou tato vyšetření negativní. Podle dosavadních znalostí lipomodelace nezvyšuje riziko recidivy ani riziko vzniku nového nádoru. Vzhledem k těmto souvislostem je tato léčba vhodná spíše pro pacientky s výraznějšími deformitami prsu. V těchto případech je technika lipomodelace velmi účínná.
Lipomodelací je možné velmi dobře korigovat i méně patrné deformity prsu i z estetických důvodů, protože tato operace není tolik zatížena rizikem vzniku místní recidivy či vzniku zhoubného nádoru v místě dříve odstraněného nádoru. Před operací je dostatečné provedení mamografického a ultrazvukového vyšetření prsu.
Chronické nežádoucí účinky radioterapie vznikají s odstupem měsíců po radioterapii. Projevují se na kůži atrofií; v podkoží fibrotizací (hromadění tuhé vazivové tkáně), dále vznikem teleangiektázii; poškozením adnex, poškozením mikrovaskulatury, suchostí, šupinatostí nebo zvýšenou pigmentací; někdy však i vznikem chronického vředu. Příčinou chronických nežádoucích účinků radioterapie je poškození kmenových buněk o ozářené kůži a podkoží. Tyto následky lze léčit transferem tukové tkáně z oblastí, které ozářené nebyly. Přenesená tuková tkáň obsahuje chybějící kmenové buňky a napomáhá obnovit původní charakter kůže.
Vrozené vývojové vady prsu se projevují až v období puberty, kdy se za normálních okolností postupně zvětšuje prsní žláza a celý prs se tvaruje. V tomto období mají dívky i jiné emocionální problémy. Deformity prsu proto mívají nepříznivý vliv na osobní i společenský život mladé ženy. Přináší pocity méněcennosti více než jiné tělesné deformity. Dívky jsou velmi snadno zraňovány nešetrnými poznámkami o své vadě, bývají přecitlivělé, stydlivé, straní se přátel a vyhýbají se různým aktivitám. Některé dívky se mohou potýkat i s pocitem funkční méněcennosti vzhledem k poslání budoucí matky živit porozené dítě kojením. Vrozené vady prsů mohou být sdruženy i s jinými vadami, např. s částečným nebo úplným nevyvinutím velkého prsního svalu, s poruchami vývoje paže nebo celé horní končetiny ve smyslu jejího zkrácení a zeslabení, srůstem nebo zkrácením prstů.
Amastie je vrozené chybění jednoho nebo obou prsů s dvorcem a bradavkou. Aplasie prsu je vrozené chybění prsní žlázy. Obě dvě vývojové vady lze velmi dobře korigovat právě lipomodelací, která přináší nadstandardní výsledky v porovnání s použitím implantátů. Léčba je vedena obdobně jako Polandova syndromu, který je popsán dále. Výhody operace ocení zejména pacientky s jednostranným chyběním prsu. Většina těchto mladých pacientek nemá totiž na odběrových místech dostatek tukové tkáně na rekonstrukci obou prsů technikou lipofillingu. U hubenějších pacientek s oboustranným chyběním prsu se pak přikláníme k použití implantátu. Operace amastie a aplázie prsu jsou v ČR jsou hrazeny ze zdravotního pojištění.
je vrozená deformita hrudníku pojmenovaná po britském lékaři Alfredu Polandovi, který ji popsal. Typickým znakem je nevyvinutý nebo jen částečně vyvinutý velký prsní sval, někdy spojený s kožní syndaktylií prstů druhostranné ruky. Z neznámých důvodů se vyskytuje asi 3x častěji u mužů než u žen, postižení je zpravidla jednostranné, u 2/3 případů vpravo.
U žen je spojen s neúplným vyvinutím prsu, tedy s jeho hypoplazií. Chybění prsního svalu a hypoplazie prsu může být více či méně vyjádřena.
K léčbě Polandova sydromu je třeba přistupovat individuálně, často se kombinuje více rekonstrukčních postupů. Podle stupně postižení může být deformita korigována umístěním implantátu, u více vyjádřených deformit pak otočením svalového laloku latissimus dors, analogicky jako u pacientek, kterým se musel odstranit prs pro nádor. Použití břišních laloků je méně vhodné pro oslabení břišní stěny před plánovaným těhotenstvím. Většinou je operace prováděna až po dosažení věku 15 let. Obecně platí, že dosažení úplné symetrie prsů a hrudníku je velmi složité.
Lipomodelace představuje největší pokrok v léčbě Polandova syndromu v posledních 15 letech. Lipomodelací lze dosáhnout excelentních výsledků za cenu sice opakovaných (průměrně tří), ale minimálně zatěžujících operací. V porovnání s jinými technikami lze dosáhnout vyššího stupně symetrie a hlavně nadprůměrně přirozeného tvaru prsu. Lze předpokládat, že technika lipomodelace brzy nahradí ostatní používané metody léčby.
je vrozená vývojová vada prsu, která se začíná projevovat v adolescenci. Tvarová deformita prsu je dána nedostatečným vývojem báze prsu. Základnu prsu lze pomyslně rozdělit do 4 kvadrantů - horní vnitřní, horní zevní, dolní vnitřní a dolní zevní. Podle toho, který kvadrant prsu je nevyvinut rozlišujeme 3 stupně tuberózních prsu:
1. stupeň: deficit dolního vnitřního kvadrantu
2. stupeň: deficit obou dolních kvadrantů
3. stupeň: deficitní jsou všechny kvadranty prsu a žláza se nachází přímo pod dvorcem. Když se začne v adolescenci žláza zvětšovat, tak dochází ke zduření a vyklenutí dvorce.
Mírnější stupně tuberózního prsu pozorujeme často, bývají málo patrny a jejich korekce se považuje za kosmetickou operaci. Pokud je deformita více vyjádřena, jedná se o operaci ze zdravotních důvodů. Rozhodnutí je na plastickém chirurgovi. Některé formy tuberózního prsu lze s bezkonkurenčními výsledky řešit přenosem vlastí tukové tkáně. Jindy je třeba provedení mamoplastiky s použitím implantátu.
Lipomodelace je ideální operační technikou u pacientek s tuberózním prsem a hypotrofii prsu na jedné straně, kdy lze pomocí 2 etap lipofillingu dosáhnout symetrie. Dále dívky s oboustranným postižením, které mají dostatek tukové tkáně na odběrových místech. Naopak operace s použitím implantátu zůstává metodou volby u pacientek hubených.
Vpáčený hrudník je deformita hrudníku s vpáčením hrudní kosti dovnitř hrudního koše. Kromě mechanické nestability hrudní kosti v dětském věku je příčinou i reaktivní růst žeber do délky. Nejčastěji se vyskytuje v oblasti 4 – 7 žebra, méně je již postiženo 3 žebro. Vpáčený hrudník je nejčastější vrozenou deformitou hrudní stěny. Postiženi jsou častěji chlapci než dívky v poměru asi 3:1. U mladších pacientů převažuje symetrické vpáčení, zatímco asymetrické vpáčení můžeme pozorovat u starších pacientů. V těchto případech je nejhlubší místo vedle hrudní kosti v oblasti chrupavek žeber nebo v přední části kostěné části žeber. Na levé straně hrudníku v oblasti srdce je hrudník relativně odolný a může zabránit většímu vpáčení hrudníku. Stejně jako u Polandova syndromu může být deformita více či méně vyjádřena. V případě deformity přední části kostěné části žeber je deformována celá polovina hrudníku, což je u dívek plocha, na níž vyrůstá většinou jinak zdravý a jinak často i nedeformovaný prs. V pozdějším věku se tedy u dívek může zdát, že je deformovaný prs, ale nebývá tomu tak. Deformita nemá zpravidla vliv na funkci nitrohrudních orgánů, přestože se takové případy vyskytují. Ve většině případů se tedy jedná pouze o postižení morfologické a estetické.
Chirurgická léčba spočívá v korekčních operacích skeletu hrudníku. Dnes nejčastěji používaná je tzv. Nussova operace. Princip této operace spočívá v zavedení kovové dlahy do hrudního koše, dlaha se ve druhé době odstraňuje. Nevýhodou této operace je její vyšší rizikovost. Operaci provádí hrudní chirurg. Je vhodná u deformit, které jsou spojeny i s jinou funkční poruchou např. dýchání.
Technika transferu tukové tkáně umožňuje korigovat deformity méně a středně vyjádřené. Velké deformity lze navíc korigovat zavedením speciálního implantátu mezi hrudní koš a kůži. Tento implantát je nutné připravit na míru, k tomu se používá 3D CT zobrazení hrudníku. Zavedení implantátu je možné kombinovat s lipomodelací. Tento léčený postup přináší velmi zajímavé výsledky. Ke korekci menších a středních deformit jsou zpravidla třeba 2 etapy lipomodelace, ke korekci velkých deformit 3. Výhodou těchto metod je výrazně nižší rizikovost v porovnání s ostatními zpravidla nitrohrudními operacemi. Operaci provádí plastický chirurg.
Menší deformity hrudníku se mohou vyskytovat jako následek skoliózy páteře. Skolióza tak může být i příčinou asymetrie prsu. Tyto asymetrie nebyly dříve korigovány a dívkám bylo doporučováno se s daným stavem smířit, protože jiné metody léčby (implantát, anebo lalokové plastiky) nedovolují daný stav dobře korigovat a jsou relativně invazivní. Technika přenosu tukové tkáně umožňuje menší deformity korigovat relativně citlivě a přináší tak těmto mladým pacientkám zajímavou léčebnou alternativu.
je vrozená anebo získaná nesouměrnost tvaru a velikosti prsu. Jsou velmi časté. Pokud se na zkoumání souměrnosti více zaměříme, tak zjistíme drobnou asymetrii alespoň u poloviny zdravých žen. V některých případech může být ale natolik patrná, že se žena zcela přirozeně rozhodne navštívit plastického chirurga. Oboustranná nebo jednostranná modelace prsu je vhodná, pokud jsou oba prsy dostatečně veliké. Pokud je ale na jedné straně prs malý (hyponastický, hypotrofický), tak si pacientky častěji přejí menší zvětšit. Nejčastěji se dosud používaly k těmto účelům implantáty. Nyní však můžeme říct, že jsou tyto pacientky ideálními kandidátkami na zvětšení menšího prsu tukem – lipomodelací. Výsledný tvar prsu po lipomodelaci je v porovnání s použitím implantátů přirozenější. Navíc není třeba použít cizorodý materiál – implantát. Pacientky tedy nejsou zatíženy pozdními komplikacemi spojenými s použitím implantátů, tedy se vznikem kapsulární kontraktury a posunem implantátu. V obou těchto případech je třeba implantát vyměnit, anebo alespoň změnit jeho polohu. Operace pro asymetrii nejsou v České republice hrazeny ze zdravotního pojištění.